Kniha Druhá s názvem Na Plech

Děj je částečně naplněn reáliemi jednoho města. Částečně mě inspirovali mladí lidé na okraji společnosti o nichž jsem četl příběhy v denících a kulturních zpravodajích o tanečních setkaních plných hlasitě znějící hudby. Je-li druhé knize něco působivého, pak je to její čtenářská obec, která se kupodivu opravdu počítá na desítky. Ostatně u tohoto spisku se čtenář setká nejen s náročným jazykem jako u knihy Pohádka, ale čeká na něj o poznaní snesitelnější podaní inspirované knihami zlehka pišících autorů brakové literatury. Příběh končí poněkud smutnějí než v prvním případě, ale dle mého názoru z důvodů morálních naprosto správně. Kniha bohužel nebyla vydána i když se díky odlehčenému jazyku právě takový osud bezpochyby zasloužila.